Historie vína

Kolébkou vinařské kultury je pravděpodobně oblast Středomoří, odkud se vinařství rozšířilo dál a rozkvětu se mu dostalo v Egyptě za dob faraonů. Neodmyslitelnou součástí kultury se poté stalo víno v Řecku. Mělo takovou důležitost, že se jeho původ dokonce vysvětloval jako dar bohů. Z těch jsou s révou spojeni hlavně Dionýsos a u Římanů Bacchus, z jehož jména je odvozen název celých antických slavností, tzv. bakchanálií. Po dobytí nových území se zavedla kultura vína i v nově získaných oblastech, zvláště v Itálii, na Sicílii a v jižní Francii. Římané tradici zakládání vinic přejali od Řeků, navázali na ně a úspěšně pokračovali v šíření vinné révy po Evropě. Tento rozvoj byl zpomalený rozpadem římské říše.

Vinice sice přežily cizí nadvlády, nájezdy, drancování a boje, ale ve Francii trvalo až do 8. století, než se znovu dočkaly opravdového rozkvětu.